Rozhovory
Písmo
  • Smaller Small Medium Big Bigger
  • Default Helvetica Segoe Georgia Times

2010_benes_01(Prostějov) Na úspěchy je zvyklý. Medailí z rozličných kovů ze všech možných republikových i mezinárodních mládežnických  akcí má ve své vitríně nepočítaně. Ten nejčerstvější přírůstek do sbírky však bude mít do paměti vrytý na dlouho. V parádní sérii o titul dorosteneckého mistra jeho svěřenci sesadili posledním možným míčem z ligového trůnu pražskou Kotlářku a po roční pauze znovu vybojovali zlato. „Za tímto úspěchem se budu zřejmě ohlížet ještě nějakou dobu, protože dramatickým průběhem utkání, nasazením hráčů i atmosférou bylo tohle střetnutí v celém našem českém nohejbalu výjimečné. Pro mě osobně je to jisté "dobití baterií" pro další trenérskou činnost. Pocit po posledním vítězném míči se totiž nedá nahradit opravdu ničím," tvrdí kouč staronových šampionů z Prostějova RICHARD BENEŠ.

 

Pane Beneši, scénář rozhodujícího finále byl opravdu infarktový. Jak jste ten závěr prožíval?

Musím se přiznat, že poslední dva míče naší závěrečné vítězné dvojice jsem téměř neviděl. Už jsem na to přestával mít nervy, přestože jsem za jedenáct let tréninku nohejbalové mládeže již řádně otrlý. I tak  jsem i při posledním rozhodujícím útoku soupeře věřil, že se něco stane a že se nám podaří vyhrát.

Za poslední tři sezony jste získali dva tituly. Kterého z nich si ceníte víc ?

Cením si obrovským způsobem každého titulu, který získáme. Ten kdo trénuje v jakémkoliv druhu sportu mládež, zcela určitě ví, jak je to těžké dostat kluky, kteří přichází na nábor a v podstatě nic neumí, až na samý vrchol - k mistrovským titulům. Navíc nohejbal nepatří zrovna mezi sporty, kde si mohu při náboru vybírat, jako je tomu ve fotbale, hokeji či jiných populárnějších sportech. Já musím jak se říká "vařit" z toho, co přijde. Jestliže mám při výchově ligového dorostu zhruba padesátiprocentní úspěšnost, potom to považuji za malý zázrak.

Jak se vůbec s odstupem času díváte na finálovou sérii?

Finálová série byla pro celý mančaft pořádně vyčerpávající, kluci si sáhli skutečně až na dno svých sil. Myslím, že v jejím průběhu nelitovali tvrdé fyzické i technické přípravy, kterou absolvovali při letním soustředění v Biskupicích. První zápas v domácím prostředí byl relativně nejsnadnější, neboť soupeř neměl příliš vhodně sestavené dvojice a trojice. Při odvetě v Praze udělal v týmu změny a ty se jednoznačně osvědčily. Přesto i tam jsme mohli v dramatickém závěru vyhrát. Nejtěžší obvykle bývá ten poslední krok a na to jsem své svěřence před utkáním upozorňoval. Díky bohu to zvládli na výbornou...

2010_benes_02A váš celkový pohled na uplynulou sezonu dorostenecké ligy?

Poslední ročník měl čtyři favority. Kromě nás, ještě finálového protivníka Kotlářku Praha, Liapor Karlovy Vary a stále se lepšící perspektivní tým Dynama České Budějovice. Ostatní celky byly zhruba na stejné úrovni a v tomto duchu i liga probíhala. Překvapením bylo pro mě konečné třetí místo Budějovic, neboť Karlovy Vary disponovaly kvalitnějšími hráči.

Kde hledat opěrné body vašeho úspěšného vystoupení a kde vás naopak nejvíce tlačila bota? Koho z týmu byste vyzdvihnul za výkony v průběhu celé sezony?

Hledat v týmovém pojetí družstva opěrné body je vždy těžké. Každý jednotlivec má jiné předpoklady, jak fyzické, tak technické. Za hlavní opěrné body tedy považuji výborný kolektiv hráčů, pracovitost v průběhu celé sezony a jak už jsem se výše zmínil, velmi dobrou přípravu v zimním období a při letním soustředění. O vyložené slabině se nedá příliš hovořit, ale naše druhá trojice měla se všemi silnějšími protivníky již v základní části problémy. Zde bych  viděl náš největší nedostatek. Mezi klíčové postavy družstva patřili zcela určitě obrovský bojovník a kapitán celku Jan Valenta, vynikající hráč na útoku i na bloku Kristián Pacejka, nejuniverzálnější nohejbalista družstva Lukáš Rosenberk a skvělý nahrávač, technik, polař a někdy i trochu křikloun Tomáš Drobil. Uspokojili mě ovšem i ostatní hráči týmu.

Přál byste si mít v týmu nějakého hráče ze sestav vašich ligových soupeřů?

Určitě bratry Medky, Macurka, Vedrala, Poncara a snad i některé další. Otázkou by potom bylo sestavení takového týmu.

Jakou má podle vás vítězný prostějovský kádr budoucnost?

To se teprve ukáže. Jsem ovšem přesvědčen o tom, že pokud budou tito hráči trénovat a hrát s takovým nasazením, jaké předvedli letos, potom se ani jeden z nich nemusí o svou nohejbalovou kariéru bát. Někdo to může dotáhnout i do mužské reprezentace, ale o tom je předčasné v tuto chvíli hovořit. Skoro všichni hráči úspěšného dorosteneckého celku jsou současně i členy mužského druholigového týmu Sokola I Prostějov. Chci pevně věřit tomu, že jednou bude Prostějov hrát první ligu nebo dokonce extraligu.

2010_benes_03A neuvažoval jste tedy o místě na mužské druholigové lavičce v Prostějově?

O trénování mužů Prostějova bych nyní nechtěl mluvit, o všech možnostech se teprve bude jednat. Nerad bych ovšem přišel o trénování žáků a dorostenců, protože v tom spatřuji budoucnost prostějovského nohejbalu, a jak si určitě dovedete představit, časově by to bylo velice náročné. Uvidíme.

Vyhrál jste prakticky všechny mládežnické soutěže. Co pro vás vlastně zůstává hnacím motorem v trénování, případně čeho byste chtěl ještě dosáhnout?

Hnacím motorem pro mě nejsou tituly a medaile, jak by si mnozí mohli myslet, ale radost z toho, že vám pod rukama vyrůstají mladí výborní nohejbalisté, kteří v budoucnu zaplní soupisky Prostějova nebo třeba jiných nohejbalových oddílů a budou mít nohejbal stejně rádi jako já po celý život. Jak už jsem zmínil, mým cílem je, aby jednou Prostějov hrál alespoň první ligu mužů a některý z mých svěřenců hrál v budoucnu v mužské reprezentaci. Netuším ale, do jaké míry jsou tyto cíle reálné.

Komentáře  

#1 Guest 2010-11-13 10:01
Jen víc takových lidí v nohejbalu jako je pan Beneš.
Citovat