Rozhovory
Písmo
  • Smaller Small Medium Big Bigger
  • Default Helvetica Segoe Georgia Times

2010_waelf3_05(Benešov) Tak tohle byl opravdu husarský kousek. Hlavně se ale vůbec nečekal. Vždyť dlouhán ze Šacungu JIŘÍ DOUBRAVA před rozhodujícím utkáním o zlato zrovna o duševní pohodě hovořit nemohl. Rozchod s dlouholetou přítelkyní a noční utápění žalu moc na formě nepřidá. Někdy je ale všechno úplně jinak a přesně to se také v Benešově při třetím utkání finálové série Witte Automotive Extraligy stalo. Doubravova hra zvedla ze sedadel i jeho kritiky. Vždyť vyhrát z pěti zápasů v jediném a tak významném utkání všech pět, to se hned tak nevidí.

Jirko, konečně Šacung má titul z družstev. Čekal na něj předlouhých 55 let. Proč až nyní se to podařilo dotáhnout ke zlatu?

Myslím, že tentokrát jsme v týmu kluci, kteří hrají výborný nohejbal. Jsme schopni obětovat pro tým spoustu volného času a především všichni máme jasný cíl, kterému vše podřizujeme. Sestava si potřebovala sednout a trochu dozrát, což se během posledních tří let podařilo.

Hodně se hovoří o podílu trenéra Jana Buddeuse. Čím si poměrně mladý a náročný trenér získal u hráčů sympatie a respekt?

Když budu mluvit sám za sebe, tak musím říci, že s respektem a uznáváním autorit mám trochu problém. Všichni trenéra Buddeuse bereme jako člověka, který nám má co dát a v pravou chvíli nás dokáže usměrnit, což předvedl nesčetněkrát. Doufám, že bude pokračovat ve skvělé práci, kterou pro tým odvádí. Jeho podíl na titulu je totiž nezpochybnitelný!

Kdy jste se poprvé v týmu začali otevřeně bavit o tom, že by to letos mohlo vyjít?

Myslím, že to bylo po vyhrané základní části, což byl také premiérový počin. V tu chvíli jsme vycítili, že letošní sezona není úplně optimální pro našeho hlavního konkurenta v bojích o titul, Modřice a o to intenzivněji jsme se na play-off připravovali. Samozřejmě někteří hráči se raději drželi při zemi, ale musím přiznat, že letos jsem tomu věřil od prvního vítězného vzájemného duelu s Modřicemi.

2010_waelf3_06Základní kámen jste položili domácí neporazitelností. Vlastně jediný bod jste ztratili remízou s Čelákovicemi (při vedení 4:1) a to se hrálo v azylu na pražské Pankráci. V čem tkví vaše domácí síla?

Dokázali jsme naplno využít parametrů domácího hřiště na osadě, přizpůsobili jsme styl naší hry tomuto prostředí a za každým vítězstvím jsme šli přes výbornou hru trojic. Navíc máme skvělé fanoušky, kteří nás ve vypjatých situacích nenechají na holičkách. Doufám, že odchodem z osadního hřiště do Benešova naše neporazitelnost nevyprchá.

Letos vaše výborné výsledky povzbudily i vaše diváky. Víte o tom, že v semifinálové i finálové sérii play-off jste měli nejvyšší domácí návštěvnost právě vy?

Jak už jsem zmiňoval před chvílí, fanoušci jsou úžasní a jako každý sport i nohejbal se hraje pro diváky. Jsme klub s obrovskou tradicí a historií a náš fanklub je jeho nedílnou součástí. Tímto bych chtěl ještě jednou poděkovat všem našim fanouškům, ale i ostatním divákům, kteří za našim nohejbalem jezdí a doufám, že nám zachovají přízeň.

Nehlodal ve vás červíček pochybností, že nad týmem za ty roky musí viset nějaké prokletí? Přeci jen těch neúspěšných pokusů už tady bylo několik.

Byl jsem u jednoho neúspěšného finálového pokusu, kde jsme zaplatili krutou nováčkovskou daň a Modřice nás tenkrát přejely s ohromnou chutí. Poučili jsme se, zapracovali na sobě, získali větší sebedůvěru a pomalu jsme začali nahánět soupeřům strach. Dobrá psychika je v nohejbale obrovskou zbraní, která se momentálně nachází v našem arzenálu.

Tak a pojďme k rozhodujícímu finálovému duelu. Co se ti po domácí výhře a porážce v Brně vlastně před utkáním honilo hlavou?

Věděl jsem, že důležitější zápas jsem nikdy nehrál. Uvědomoval jsem si, že klíčem k úspěchu budou tentokrát dvojice, věřil jsem ve vítězství. Proklínal jsem trenéra Buddeuse za to, že mění složení dvojic hodinu před utkáním a podezříval jsem ho z psychické slabosti.

2010_waelf3_07Jak to vypadalo se zdravím hráčů? Před prvním utkáním série několik hráčů postihly různé formy virových onemocnění. Byli hráči už na klíčové utkání v pořádku?

Myslím, že střevní virozy k nohejbalu neodmyslitelně patří, ale o tom by vám mohl říct víc Franta Kalas (...úsměv). Ne, vážně. Je to tak trochu naším zvykem, že ke konci sezony, kdy máme nejvyšší koncentraci tréninků a utkání, dochází častěji k onemocněním nebo zraněním. Letos se nám vážná zranění naštěstí vyhnula a to, že má někdo rýmičku nebo zvýšenou teplotu, neberu jako větší hendikep. Raději se o zdraví spoluhráčů nezajímám, jsou u nás totiž typy, kteří jsou nemocní celoročně.

Trenér Buddeus asi musel být na mrtvici, když jsi ho seznámil s tím, jak vypadaly tvé poslední dva dny před utkáním. Pochlub se.

Je pravda, že osobní život se mi de facto otočil naruby. Dopustil jsem se několika chyb, za které jsem byl poprávu potrestán a z mého života zmizela jedna důležitá osoba. Doufám, že ne navždy. Řešil jsem to trochu nezodpovědně a i přes svou celoživotní abstinenci jsem se poslední dva dny před finále poctivě připravoval. V sobotu ráno na mě asi nebyl nejhezčí pohled, ale výrazy některých spoluhráčů nebyly taky moc na koukání. Každopádně nohejbalový Bůh mi vše vrchovatě vynahradil.

Byl jsi u všech pěti zápasových bodů. Ve trojicích s Holubem a Stejskalem se od vás dva body čekaly, že ale vyhrajete i oba debly, to už o poznání méně. Překvapilo tě to?

Už v první dvojici se posledním míčem překvapivě lámal celý zápas. To, že se nám podařilo v tomto duelu zvítězit, bylo po změně v sestavě doopravdy hodně nečekané. S Jirkou Holubem jsme dvojka na jedno použití. Dokážeme porazit všechny, ale zároveň nás někdy můžete potkat po základních skupinách na Mistrovství ČR ve sprše.

Vaše druhá polovina sestavy ale šla od porážky k porážce. Cítil jsi, že osud utkání leží právě na tobě a tvých parťácích?

Musím říci, že cítil. Ale tato situace mi překvapivě vyhovovala. Poté, co jsem v průběhu sezony předal kapitánskou pásku Frantovi Kalasovi, jsem se začal plně koncentrovat na svoje výkony a postupně jsem se připravoval na zodpovědnost, která je v play-off nesmírně důležitá. Jsou utkání, kdy se někomu nedaří a v tu chvíli je potřeba, aby to podrželi ostatní. Tentokrát jsem to byl já, nic víc.

2010_waelf3_08Letos jsi moc singlů nevyhrál. Kdy padlo rozhodnutí, že do něj nastoupíš právě ty?

Pár minut předtím, než jsem nastoupil. Za stavu 2:2 nebylo na co čekat a šetřit síly do trojic. Vsadili jsme na riziko, že nemusím vyhrát singl ani trojku, ale vyplatilo se to. V tu chvíli neřešíte nějakou statistiku nebo vzájemná utkání, chcete týmu pomoci a vydat ze sebe všechno. Navíc jsem atypický singlista, který měl Bubniaka překvapit.

Singl připomínal přestřelku v Chicagu. Je vůbec možné si po šesti zkažených smečovaných podáních v setu věřit, že to poslední za stavu 9:9 vyjde?

Nikdy jsem neměl problém se sebedůvěrou. I kdybych jich zkazil devět, do toho posledního bych šel úplně stejně, naplno a se stejným rizikem. Je paradox, že moje hra je založená na smečovaném servisu, s bilancí třinácti zkažených podání, slavila úspěch proti takovém hráči jakým je Petr Bubniak.

Publikum několikrát vyvolávalo tvé jméno. To se asi hraje dobře, co?

Ano, neznám lepší pocit. Přesně pro tyto chvíle nohejbal hraji a náramně si to užívám. O to větší radost mám, když vím, že v hodně lidech vzbuzuji spíše averzi a přesto se halou ozývá moje jméno.

Je někdo, komu by jsi chtěl tohle velké vítězství symbolicky věnovat?

Určitě taťkovi. On byl ten, který mě k nohejbalu přivedl. Mám neskutečnou radost, že byl u všech finálových duelů i přesto, že do té doby mě v ligovém utkání nikdy neviděl. Bez podpory rodičů bych nikdy nebyl tam, kde jsem nyní.