Rozhovory
Písmo
  • Smaller Small Medium Big Bigger
  • Default Helvetica Segoe Georgia Times

2010_mcr2mblaha_01(Vyškov) Byl to jeho velký den. Aby ne. Ono vyhrát titul v elitní kategorii ve veteránském věku, to se hned tak někomu nepoštěstí. KAREL BLÁHA už tento sen snít nemusí, vlastním přičiněním jej proměnil v realitu na čtyřicátém republikovém šampionátu mužských deblů ve Vyškově. Pokud statistiky nelžou, v této disciplíně se karlovarská ikona dočkala už svého osmého národního titulu mezi muži (1990, 93-94, 97, 99, 00, 02, 10). Nikdo jich dosud více nezískal. Perličkou je, že Bláha dokázal během dvou desítek let zkompletovat hattrick z posledních tří jubilejních šampionátů - dvacátého, třicátého a čtyřicátého.

Přitom Bláha ve Vyškově vůbec nemusel startovat, tentýž den měl totiž obhajovat loňské vítězství na veteránském turnaji v Čelákovicích. Nakonec ale dal přece jen přednost vrcholné svazové akci. Otázkou také bylo, jak si herně sednou se svým novým spoluhráčem Babkou. Odpověď dal výsledek turnaje a sám Babka sympaticky přiznal, že vedle zkušeného matadora jeho sebevědomí hodně povyrostlo. Každopádně zůstane již faktem, že Bláha svůj vyškovský výkon může směle přiřadit k těm, na které se ve vztahu k jeho osobě nezapomíná. Kdo by dnes nevzpomněl třeba na jeho "deus ex machina" v téměř jistě ztraceném finále na MS 2002 v maďarském Szombathély, nebo další heroický deblový výkon na MS 2004 v Prostějově.

Karle, co bylo předturnajovým cílem vaší sestavy?

Chtěli jsme si dobře zahrát, užít si to. Že bychom tam jeli dopředu s nějakými medailovými ambicemi, to ne.

S Vladimírem Babkou jste hráli na velké akci spolu poprvé. Co jsi od svého nového spoluhráče očekával?

Každý z nás má určitý strop. Láďa není ortodoxní deblař, je to náš nový hráč, tak jsme si řekli, že si to spolu zkusíme. Láďa chytil neuvěřitelnou fazónu, měl prakticky stoprocentní úspěšnost na útoku, svoje body si uhrál. Vyzařovala z něj velká pohoda, užíval si to jako já.

On v rozhovoru uvedl, že ta pohoda z něj vyzařovala právě díky tvé pohodě.

Tak to potěší, taková lichotka. Už mám něco za sebou a každé uznání zahřeje u srdíčka.

Vaše vítězství nelze zpochybňovat ani díky pro vás velmi těžkému losu vyřazovací části. Věřil jsi, že se probijete tak vysoko, když jsi viděl, jací soupeři vás čekají?

My jsme postoupili ze druhého místa ve skupině, takže nás ještě čekalo šestnáctifinále ve druhé hale. Když jsme porazili Žatec, tak jsme ani nekoukali dál, kdo je příštím soupeřem. Šlo to mimo nás, my jsme si to prostě užívali.

2010_mcr2mblaha_03Loni se vyškovský šampionát proměnil v modřický tok cenných kovů, letos ale favorizovaní Jihomoravané měli smůlu, že jim pavouk postavil do cesty právě vás. Neprve svou pouť turnajem ukončili Pelikán s Bubniakem ve čtvrtfinále.

Když jsme přešli v osmifinále přes Čelákovice, tak jsem si už říkal, bylo by škoda skončit mezi osmi. Lepší by bylo dostat se do čtyřky a tam už se uvidí. Modřičtí kluci nás trošku podcenili, my jsme hráli to svoje, žádné jančení. Prostě jsme si určili taktiku, oba jsme jí splnili a rozhodovalo se v koncovce, kde jsme byli nahoře.  

Nepřišlo ti, že Pelikán s Bubniakem chvilkama hráli příliš suverénně, rozehrávali i vybírali míče v herním poli, jejich hra působila možná až příliš sebejistě.

Bylo to na nich vidět o zápas dříve s druhou sestavou Čelákovic. Modřičtí je na můj vkus až ztrapňovali, až se mi to nelíbilo. Chyběla jim trošičku ta pokora. Říkal jsem si, že tohle by se jim nemuselo vyplatit. Vzplála ve mně taková jiskřička, že jim se takto nemůže dařit pořád. No a podle výsledku našeho zápasu se to potvrdilo.

V tomto zápase jsi se neudržel a dost hlasitě se obořil na rozhodčího. Byť podle hlasu přihlížejících zřejmě oprávněně, protože dva sporné míče měly být přiznány právě vaší straně.

Já jsem byl přesvědčen o tom, že jsem měl pravdu. Rozhodčí Spáčil, když hrajeme proti moravským týmům, tak máme v každém setu mínus jeden nebo dva body. A pravidelně.

V semifinále se s vidinou zlata rozloučila další modřická sestava s Kopem a Müllerem.

Taktika byla jasná, udržet si svůj útok a počkat, kdy oni zkazí. A kdy buď zablokuji, nebo Láďa chytne. My jsme v útoku byli stoprocentní, to pro mě bylo to největší překvapení.

Nepochybně právě tento zápas byl nejlepším zápasem dne a nejen tím, že jste vyhráli o jediný míč třetího setu.

Opravdu to byl náš nejtěžší zápas. Opět jsme si už začali s Láďou říkat, že když vyhrajeme, tak je medaile jistá. Táhlo nás to, byla tam ta vidina medaile, byli jsme nakopnutí.

Ve finále vás čekalo další překvapení dne, mladá čakovická sestava Putíka s Cibulkou. Nemohlo z vaší strany dojít k podcenění?

Když už jsme se dostali do finále, tak jsme byli tak nakopnutí, že jsme to nemohli už pustit. Láďa opět předvedl vysoký standard, pochytal několik balonů, dařily se mu chytré údery na útoku a když jsem viděl, jak hraje precizně, tak jsem neměl strach o výsledek.

Jaký byl tvůj první pocit po závěrečném hvizdu rozhodčího?

Já nevím, k čemu bych to přirovnal. Bylo to asi dost podobné tomu, co se odehrálo na světovém šampionátu 2004 v Prostějově, kdy jsme vyhráli ztracený zápas.  Tady jsem byl zase o šest let starší, člověk to bere jako takový malý zázrak. Ani jsem nesnil o tom, že ve čtyřiceti ještě vyhraji mistrovství republiky.

2010_mcr2mblaha_02Čekala tě v oddíle nějaká odměna za první letošní titul?

Pro mě byla odměna ta placka, to je takové teplíčko na srdíčko, nic se tomu nevyrovná.

Nepřijde ti divné, že třeba na vrcholných nesvazových turnajích za vítězství jsou finanční odměny několikanásobně vyšší, než na mistrovství republiky?

Určitě je to neadekvátní, protože mistrovství republiky je pod Českým nohejbalovým svazem a svaz by se měl o toto postarat lépe.

Bereš to jako svůj poslední titul, nebo ještě zapracuješ na tom, aby mininálně jeden další přibyl?

Ty dvojky jsou zrádné, tam to není jen o razanci, ale i o chytrosti. Já si rád na takových turnajích zahraji, ale myslím si, že už se takový výsledek nebude opakovat. To by bylo už v oblasti sci-fi.

Ten titul jsi ale vůbec nemusel mít. Ve stejný den jsi mohl obhajovat vítězství na veteránském turnaji v Čelákovicích.

Škoda, že oba termíny se kryly. Měl jsem obhajovat s žateckými Jirkou Perutkou a Karlem Jančíkem. Tímto se jim ještě jednou omlouvám, že jsem zvolil jiné řešení. Já věřím, že kluci se nebudou zlobit a že mi ten titul přejí. Věřím také, že si spolu zahrajeme příští rok.

Na druhou stranu by při tvé formě tento den ostatní účastníci veteránského turnaje mohli pomýšlet jen na stříbro.

Tak to určitě ne. Tam je třeba nestárnoucí Pepa Rezek, on hraje takovým zvláštním stylem, že může porazit kohokoliv. Někdy se zblázní a hraje bezvadné zápasy.