Rozhovory
Písmo
  • Smaller Small Medium Big Bigger
  • Default Helvetica Segoe Georgia Times

2010_kovanda80let_01(Praha) Čas neuvěřitelně běží, byť všem měří stejně. Významného životního jubilea 80 let se v těchto dnech dožil i nestor nohejbalové metodiky, člen nohejbalové Síně slávy a pankrácké tělovýchovné jednoty, VÁCLAV KOVANDA. Právě zejména on dokázal nohejbalu vtisknout tvář plnohodnotného soutěžního sportu a vytvořil vzdělávací procesy trenérů a rozhodčích. Za své působení ve svazové struktuře zažil těžké, ale i radostné časy. Některé momenty za své bohaté historie si oslavenec připomenul v následujícím rozhovoru.

Pane Kovando, co vám vlastně nohejbal dal?

Mě hlavně bavilo dělat to, co nikdo předtím nedělal. U nohejbalu to bylo to, že do té doby to byl rekreační sport, který se hrál místo třeba karet. Sice se pak začaly hrát soutěže, ale pořád to ještě nebyl plnohodnotný sport v rámci tehdejšího ČSTV. Aby se jím stal, musel se vytvořit celý systém - soutěže, tréninkový proces, rozhodčí, školení, metodika. Když se to pak podařilo, dostali jsme od ČSTV 25 000 korun na činnost. Co mi nohejbal dal? Především spoustu přátel a kamarádů. Hodně těch lidí hrálo nebo pracovalo pro nohejbal z nadšení a nehleděli na to, zda z toho něco budou mít, spíše na to dopláceli ze svého. Dnes už je doba jiná, hodně hráčů a možná i někteří funkcionáři koukají na peníze. V té mé době ale tomu nebylo a s takovými lidmi jsem strašně rád pracoval. Spojovala nás láska ke svému sportu.

Byla nějaká akce, kam jste jezdil nejraději.

Hodně jsem rád navštěvoval odborářské a mládežnické turnaje. Bylo tam hodně nadšenců. V té době jak odbory, tak svaz mládeže měly dost peněz a snažili jsme se je přesvědčit, aby kromě jiných sportů investovali právě do nohejbalu. Vzniklo několik dobrých soutěží, bohužel po revoluci se to změnilo a vše skončilo. Nastala jiná doba.

Co byl váš nejhezčí nohejbalový zážitek?

Bylo to první neoficiální Mistrovství Evropy ve švýcarském Meiringenu. Bylo to první zápolení národních týmů, poprvé, kdy hrála reprezentace. Jeli jsme tam asi třicet lidí autobusem a stálo to za to.

Co byl naopak pro vás nejhorší zážitek?

Ani teď nevím, těžko říci.

Tak jinak, co bylo ve vaší kariéře nejtěžší?

Asi to, kdy na přelomu osmedesátých a devadesátých let začala bitva o podobu mezinárodních pravidel. Tenkrát Švýcaři a další hráli na jeden dopad, my u nás na tři. Podařilo se nám tentkát dohodnout kompromis na dva dopady, což i odpovídalo vývoji hry. Už to bylo hotové a mohlo se tak hrát dodnes. Jenže my jsme doma pořád říkali, že ty ostatní země jsou blbci, kteří to neumí a že se to mají učit hrát na tři dopady. Už tehdy bylo jasné, že je to důsledek toho, jak u nás nohejbal vznikl. Jako rekreační sport. Pokud to má ale jako sport vypadat, musí hra vypadat jinak. Vývoj byl jasný, nohejbal musí jít kupředu. Takže nejtěžší bylo přesvědčit lidi doma. Tam ale převládl názor trvat na třech dopadech, ať se ostatní přizpůsobí nám. Tehdy jsme my, co vyjednali dvoudopadový kompromis, byli označeni jako škůdci a tak jsem svou činnost ve svazu ukončil. Přitom dnes už je jasné, že mezinárodní nohejbal zrychlil na jeden dopad a nevěřím, že by se to ještě někdy vrátilo.

Jste tedy vůbec spokojen s tím, čeho jste v nohejbalu dosáhl?

Ano. V nohejbalu se mi podařilo zrealizovat nové věci, které do té doby nebyly. Za svou práci a názory se nestydím a stojím si za nimi. Úplně spokojen ale nejsem, myslím si, že nohejbal už měl být dál.

2010_kovanda80let_02Čeho byste se chtěl ještě v nohejbalu dočkat?

Abychom konečně začali s přehledem na reprezentační úrovni porážet Slováky. Jak s nimi pořád prohráváme, to je asi největší ostuda českého nohejbalu. Stále se opíráme o to, že máme obrovskou základnu a nejsme schopni se vypořádat s několika hráči. Protože na Slovensku více srovnatelných hráčů s košickými reprezentanty není.

Která doba vám utkvěla v paměti nejvíce a co bylo důvodem?

Asi ten zlom osmedesátých a devadesátých let, tím, že se řešily otázky pravidel a vznikaly mezinárodní soutěže.

Za svou kariéru jste viděl v akci mnoho dobrých hráčů. Uvázl vám některý z nich v paměti více, než jiní?

Nevím, nedá se to říci. Každá doba měla své nejlepší hráče. Kdybych měl vzpomenout nějaké jedno jméno, asi by to byl Franta Ticháček.

Co trenéři? Byl nějaký, který si zasloužil váš obdiv?

První skutečný trenér byl Ředina z pražského Hloubětína. Začal s hráči opravdu trénovat, ne jen hrát. Z mladších bych zmínil Vlastu Stehlíka z Plzně, který vychoval spoustu hráčů. Jenže pak někteří přešli do Kobylis, což byl první takový tým, který začal skupovat hráče. Pak jim došly peníze a kde jsou dneska. Já takové týmy moc rád nemám.

Nemrzí vás jako autora mnoha metodických publikací, že dnes je vašich následovníků jako šafránu?

Trochu ano. Už dlouho se nohejbal hraje stejně, nové trendy chybí. Bylo by dobré, kdyby někdo přišel s něčím novým. Když vidím, jak se stále hraje z vysokých lehce čitelných nahrávek, jak se dává lehké podání, jak se hraje neroztažený útok, jak se útočí většinou do středu hřiště... Podívejte se, jaký pokrok udělal třeba volejbal. Smečovaný servis, útočí se z různých míst na síti, z vystřelených nahrávek. Podle mého názoru v nohejbale je velký prostor pro nové myšlenky.

Na závěr vás tradičně požádáme o nějaký vzkaz do nohejbalového hnutí.

Chtěl bych nohejbalovému svazu vzkázat, aby především kvalitně pracoval s mládeží. Aby k ní přivedl opravdové trenéry, kteří se věnují tréninku. Ne takové, co si tam sednou a hodí mezi hráče balon. Především do kvalitní práce s mládeží by měl svaz investovat úsilí a prostředky. 

 

Komentáře  

#3 Beneš 2010-03-02 14:56
Pane Kovando, nevím zda si vzpomínáte, ale hrával jsem v létech 1972-74 v Dukle Písek a zcela určitě jste mě inspiroval jak se má dělat nohejbalová funkcionářská a propagační práce v mém působišti v Prostějově. Od roku 1999 připravuji a starám se o naši nohejbalovou mládež. Do dalších roků Vám přeji především hodně zdraví a spokojenosti a dík za vše, co jste pro nohejbal udělal.
Citovat
#2 radek 2010-03-02 08:47
P. Kovando, hodně zdraví a radosti z nohejbalu! Jste hjeden z mála, co něco dokázal pro nohejbal udělat!
Citovat
#1 Petr S. 2010-03-01 06:31
Gratulujeme Vašku Kovandovi. Z jeho názorů je vidět, že mu ani vysoký věk nic neubral na zdravém rozumu. To že právě on se postaral o uznání nohejbalu jako sportu mě nepřekvapuje. Taky mě nepřekbapuje, že se svými názory zrovna v nohejbale kdysi narazil. Škoda, protože už nohejbal mohl být dál, nebýt těch analfabetů.
Citovat