(Praha) Milan Kučera a Jiří Kalous. Dvě čakovická esa, která bezpochyby patřila mezi největší favority sobotního mistrovství republiky mužů v individuální disciplíně. Jejich vzájemný semifinálový souboj patřil k ozdobám šampionátu. Pro JIŘÍHO KALOUSE byl však důležitý i z jiného důvodu. Na rozdíl od klubového spoluhráče totiž singlový mužský titul ještě ve sbírce neměl. Právě tento vavřín mu chyběl ke zkompletování tuzemské mužské „čtyřkoruny“ – tedy zisku všech titulů (mistrovství ČR jednotlivců, dvojic, trojic, extraliga).

Jen osm vyvolených univerzálů se může pochlubit stejným kouskem. Jako první to po zavedení individuální disciplíny do svazových soutěží dokázal v roce 1994 Jan Hošek. Poté se stejným mimořádným úspěchem mohli potěšit Vilém Ungermann (1996), Josef Tirpák (1999), František Veselý (2000), Petr Gulda (2004), Jiří Holub (2012) a Pavel Kop (2015). Do minulého týdne posledním držitelem všech čtyř titulů se stal v roce 2019 Milan Kučera. Dosud nejmladším z nich byl Josef Tirpák, který zkompletoval sbírku jako dvaadvacetiletý.

Pro některé veleúspěšné hráče byl největší překážkou pro začlenění do nohejbalového top klubu právě singlový titul. Vzpomeňme Martina Müllera. Naopak třeba Vladimír Babka všechny tuzemské mužské jednorázovky vyhrát dokázal, ale nikdy se nezapsal mezi extraligové vítěze.

Klan Kalousů o sobě dává vědět velmi důrazně a bylo otázkou času, kdy se mu něco mimořádného povede. V poslední době se zdálo, že staršího Jiřího dokáže předčit mladší bratr Zdeněk, který už jako dorostenec zvládl vyhrát mužské mistrovství republiky singlistů či mužskou kategorii ankety Nohejbalista roku. Nakonec to byl ale Jiří Kalous, jenž v Praze na Střeleckém ostrově dokázal doplnit zbývající triumf do  mozaiky a stal se devátým členem prestižního klubu nohejbalových univerzálních vojáků. 

Ji2021 mcr1mkalousj 02ří, jsi devátým držitelem české mužské čtyřkoruny. Jaký je první pocit?

Výborný. Konečně jsem dorovnal spoluhráče Milana Kučeru.

Nebylo to ale snadné, na šampionátu vyhořelo několik favoritů.

Hned v prvním zápase ve skupině jsem se tahal s Danem Bílým ve třetím setu. Už to se mnou nevypadalo dobře, ale štěstí se přiklonilo na mou stranu. Ve druhém zápase mi Tomáš Bíbr dal 2:0 a už jsem jen čekal, co se bude dít. Postoupil jsem, ovšem v prvním kole pavouka dostal Honzu Hanuse. Hraje nepříjemně, hodně se na mě dokáže vyhecovat. Řekl jsem si, že to budu pálit a buď to bude padat, nebo ne. Podařilo se mi to ukočírovat, dostat se o dva balony nahoru, být nad ním. Ve čtvrtfinále mě čekal Tomáš Roba, kterého znám už od žáků. Moc jsem ho poslední dobou neviděl hrát, byla to pro mě neznámá. Naštěstí se mi dařilo a dostal jsem se do čtyřky.

Tam už ale čekal kalibr největší ráže. Milan Kučera tě zná hodně dobře a singlový titul už také dokázal urvat.

Na Milana jsem si upřímně věřil snad nejvíce ze všech soupeřů. Jenže skutečnost byla úplně jiná.

Je pravda, že po výprasku 1:10 v prvním setu by si na tebe vsadil málokdo...

Z mého pohledu si Milan zápas prohrál sám. Kdyby zvolil pár úderů jinam, hrál bych jen o bronz.

Druhý set jsi zvládl, ale ve třetím čelil mečbolům soupeře…

Překulily se mi tam šťastné dva míče a už to bylo.

Ve finále se ti postavil černý kůň dne, domácí David Tůma. Do té doby moc chyb neudělal…

David je specifický hráč. Buď v daný den rozseká všechny, nebo vykazí. V prvním setu jsem ještě dost chyboval, David si držel své. Protože se jednalo o finále, už jsem se nehnal do přehnaného rizika a v hlavě jsem měl fakt, že bych papírově měl být nad ním. Do ničeho rizikového jsem se necpal. Jakmile bych mu dal příležitost, mohl se chytit.

Po výhře v prvním setu ti už stačilo ten druhý jen kontrolovat.

Tam už jsem si říkal, že stačí dobře podávat. Musel jsem si dát pár esíček.

2021 mcr1mkalousj 03Vraťme se ještě trochu vážněji k úvodní otázce našeho rozhovoru. Co pro tebe znamená kompletace všech českých mužských titulů?

I když jsem samozřejmě věděl, jaký titul mi ještě chybí, nebral jsem to v potaz. Je to příjemné, ale je to jen něco navíc. Mým cílem bylo vyhrát šampionát. Ale radost z toho mám, zejména když to dokázalo jen málo hráčů přede mnou. Kkromě Milana Kučery a Pavla Kopa vlastně ani nevím, kdo všechno takovou sbírku dokázal má.

Jan Hošek, Vilém Ungermann, Josef Tirpák…

To už je pro mě zase jiná generace. Asi proto jsem tuhle metu vůbec nevnímal.

Který z titulů pro tebe bylo nejobtížnější získat?

Určitě finále extraligy, které jsme hráli přes čtyři hodiny. Byli jsme tak vyčerpaní, že při oslavě jsme nebyli schopni do sebe dostat ani kapku alkoholu.

A který byl naopak nejlehčí?

Těžko říct.

Jak jsi na tom s další motivací? Co ti ještě zbývá vyhrát?

Motivace bude vždycky. Nikdy jsem třeba nevyhrál turnaje Poslední smeč, Austin Cup, Pardubice, Merida… Ještě je co dohánět.


Komentáře   

#3 Martin Maršálek 2021-08-26 22:40
Jirka Holub zkompletoval v roce 2012 - viz článek. Petru Bubniakovi podle dostupných pramenů chybí titul z MČR trojic.
Citovat
#2 Jirka Holub? 2021-08-24 12:17
Jiri
Citovat
#1 Tomáš 2021-08-24 10:33
Jaký titul z čtyřkoruny chybí Bubnovi?
Citovat

Top odkazy

odkaz_botas
odkaz_gala
odkaz_pokornysite
odkaz_anytrade

Logo ke stažení

ikonka_nohecmagazin_160

Vstup redaktoři