(Aš) V rámci našeho nového seriálu o nohejbalistech, se kterými se už na akcích nevídáme, se naše pátračka tentokrát vydala do nejzápadnější části republiky, Ašského výběžku. Ve městě, které dalo tomuto koutu název, se v první dekádě našeho století hrál kvalitní nohejbal, reprezentovaný třetí, později i druhou nejvyšší mužskou soutěží. Na svědomí to měl jeden z mužů, kterého náš sport uchvátil – LUBOMÍR CHYNORANSKÝ (*1964).

Luboši, proč už vás na nohejbalových kurtech nevídáme?

Bohužel je vše o lidech. Hlavní příčinou bylo asi to, že mladí hráči, kterým byla po dobu deseti let věnována úplná péče, se to na vykašlali a tím mě úplně zlomili. A tak asi po patnácti letech u nohejbalu jsem toho zanechal.

Ale přece jen jste snad nad nohejbalem hůl úplně nezlomil? Chybí vám a sledujete vůbec ještě aktuální dění?

Život přináší i jiné starosti a povinnosti, takže mi momentálně nohejbal nechybí. Snažím se ho ale sledovat, výborné jsou přenosy v televizi, ty mě vždy dostanou.

Co vás vlastně přivedlo k nohejbalu?

K nohejbalu jsem přičichl na vojně, tam si mě získal. Po příchodu do Aše byla velká chuť začít.

Nohejbalové hnutí vás zná především jako trenéra a funkcionáře. Ale co vaše hráčská kariéra a herní úspěchy?

Hráčskou kariéra jsem ukončil v krajském přeboru. Když se podíváte na moji postavu, tak to ani jinak nešlo, chyběl pohyb. Technika byla, myslím, v pohodě.

I nohejbalisté mívají svůj vzor. Jaký byl ten váš?

Hodně mě ovlivnil nadšenec Láďa Hlavatý, který dodnes táhne Karlovarský kraj, a má to hodně těžké.

Kde se vůbec vzal nohejbal v Aši? Měl jste při budování oddílu na co navázat, nebo to byla stavba na zelené louce?

Jedním z bodů, které velmi ovlivnily nohejbalové dění v Aši byla právě skutečnost, že se tady nikdy nohejbal nehrál. Velmi chybělo rodinné zázemí a rodinná tradice, které jsou jinde rozhodujícím prvkem při zajištění dostatku hráčů. Po vojně jsme s partou kamarádů založili v roce 1997 oddíl nohejbalu. Ze začátku jsme museli hrát okres Tachov a teprve v pozdější době byla založena soutěž v našem okrese Cheb. Po výkonnostním růstu a zkušenostech jsme poté hráli kraj a pak druhou ligu

Co financování oddílu? Údajně jste do toho „vrazil” dost svých prostředků?

Financování bylo v pořádku, dobré zázemí jsme měli v místní TJ Jiskra Aš a dokázali jsme sehnat i sponzory. Bylo to však na bázi mých osobních kontaktů. Něčím přispěla i moje firma a hlavně kamarád Michal Fedoš, který zajistil finance na rekonstrukci areálu - z házenkářského hřiště se udělalo hřiště na nohejbal přes finance místního Casina Le Jeton.

Zpočátku se oddílu dařilo. V roce 2004 se družstvo mužů po vítězné kvalifikaci stalo ligovým účastníkem. V roce 2008 dokonce postoupilo do 1. ligy mužů, kde působilo do roku 2012. Jak vzpomínáte na tyto roky?

Vzpomínám, jak jsme každý víkend v době soutěží vyráželi na zápasy. Vše mělo velký sportovní náboj, utvořili jsme výbornou partu a každý výlet byl úžasný relax pro všechny. A o to šlo - bavit se nohejbalem. Také musím vzpomenout na naši dobrou práci s mládeží, jež byla hlavně zásluhou trenéra Imry Lüleye. Ta byla nakonec korunována několika medailemi z mistrovství republiky mládeže. Hodin strávených po turnajích bylo mnoho, ale každý asi ví, o čem mluvím. O to více poté mrzí chování některých mladíků, když to měli oddílu vracet... V roce 2005 se nám podařilo uskutečnit zimní turnaj o krásný pohár za účasti České televize, která z turnaje natočila a odvysílala pořad o našem oddílu a turnaji.

Jenže po pohodové době přišly dvě sezóny hrůzy. V roce 2012 družstvo padlo v souboji o udržení s Janovicemi a o rok později ve 2. lize stejným způsobem s Bedřichovem. Zde asi vzpomínky nebudou tak příjemné…

Začalo to už dříve záchranou v baráži, poté nám pomohla odhlášením ze soutěže pražská Solidarita. V těchto letech to bylo již pouhé flikování. Čekalo se, co udělají mladí a ti nás bohužel podrazili. Vše jelo už jen setrvačností.

Který z tehdejších hráčů družstva vám utkvěl v paměti jako nepostradatelný?

Byli jsme dobrá parta, vyzdvihnout musím tahouny Martina Čermáka, Milana Hlaváčka i ostatní - Radka Ulmona, Martina Myšku… Nemohu je vyjmenovat všechny. A vlastně proč bych nemohl? O nohejbalové dění v Aši se podělili tito hráči: Imra Lüley, Marian Lichtenberg, Petr Veselý, Luboš Chynoranský, Pavel Grisník, Michal Fedoš, Jiří Bránický, Radek Ulmon, Milan Hlaváček, Martin Myška, Martin Kolář, Petr Lüley, Vlasta Krupička, Jirka Kůrka, Míra Brilla, Pavel Kubš, Karel Oktábec, Patrik Rada, Tomáš Putyera, Martin Čermák, Vlastimil Kubín starší, Jakub Huspek, Petr Brandl, Václav Janatka, Radek Kříž, Tomáš Kříž, Karel Bláha starší, Karel Bláha mladší, Jan Vasilečko. Nesmím ani zapomenout na věrné diváky, mezi které patřili Milan Toth, Máša, Sláveček z Kadaně, Tomáš Richtr, Radim, Jára Bulant a nesmrtelný hlas Slávy z Boudy.

Určitě také máte v paměti nějaký nohejbalový zážitek, na který se nedá zapomenout. Zkuste nám jej přiblížit.

Určitě a je jich mnoho. Vzpomínám zejména na úžasnou druholigovou kvalifikaci v roce 2004. Tehdy přišlo 200 diváků, měli jsme tam mažoretky… Ze sportovních vzpomínek mi nejvíce utkvělo nesmiřitelné každoroční regionální derby v druhé lize se sousedním družstvem Skalné. Přetahování o vítěze okresu, to byl náboj! Vyhrocené také byly obrovsky vyrovnané zápasy série o záchranu s družstvem z Bělé, vedeným nezapomenutelným Dušanem Čukanem. Také si pamatuji vítězné tažení druhou ligou v roce 2008 - ani jedna prohra, pouze tři remizy. Měli jsme tehdy výborné družstvo. V paměti mi utkvěla i účast Karla Bláhy v mančaftu. Velmi si vážím toho, že za nás hrál mistr světa. Z těch horších zážitků například vzpomenu, jak při probíhajícím mistráku bylo slyšet prasknutí větve… Była to prasklá achilovka Milana Hlaváčka při došlapu u sítě. Přijela sanitka a vše naštěstí dopadlo dobře.

Zbyl vám po tom všem zmíněném ještě hlad po návratu, nebo už jste na takové věci rezignoval? Existuje ještě vůbec oddíl nohejbalu Jiskra Aš?

Vždy je to o lidech kolem sebe. Kdyby se vytvořila zase dobrá parta, ještě bych do toho asi vstoupil. Nohejbal mě baví. Momentálně mě štve, že se pořád posouvá mistrovství světa v Praze, na které jsem se těšil. Oddíl v Aši funguje v současné době jen rekreačně, parta hráčů si chodí zakopat.

Na Chebsku se nohejbal hrál i na nižší úrovni, fungoval zde okresní svaz. Jaký je momentální stav?

Nohejbalové dění v okrese Cheb považuji za svůj druhý úspěch. Na přelomu tisíciletí nás bylo v oddílu již skoro 35 členů, a tak jsem se pustil i do založení okresní soutěže. Zjistil jsem, že se nohejbal hrál v okrese naposledy v 70. Letech, a tak jsem na to navázal. Oslovil jsem několik týmů včatně Mariánských Lázní, působících v té době v sousedním okrese okres Tachov a vedených Mírou Rendlem - také přešly do svého okresu a hodně pomohly. Okres jsem vedl asi osm let. Soutěž se dobře rozjela a fungovala. Maximem bylo 10 týmů v soutěži. Po mě to převzal Jirka Chalupný a další. Mám radost, že se na 12 let podařilo tuto soutěž obnovit. Bohužel, dnes se koná již pouze pár turnajů.

Denně jsme před časem v médiích sledovali špatné zprávy z Chebska v souvislosti s šířící se koronavirovou pandemií. Byla situace opravdu tak vážná?

Byla opravdu kritická, bohužel jsem to poznal i já prostřednictvím úmrtí v rodině. Hromada lidí má bohužel podobné zkušenosti. Výjimkou nebyly situace, kdy záchranka přivezla covidového pacienta, ten musel ležet na chodbě, a čekalo se tři až pět hodin do jaké nemocnice ho přepraví. No, teď je to už lepší, ale vrátit se to nedá.

Uvidíme vás ještě někdy v nějaké nohejbalové roli, ať už jako hráče, trenéra či funkcionáře?

Nohejbal mám rád, mám zde plno kamarádů, a tak není vyloučen ani návrat. Musí však nastat lepší situace.

 

 


Komentáře   

#4 Milan 2021-04-15 09:31
Strašně rád vzpomínám na krásných, sportovních, 9 let v Aši. Kolem Luboše se vždy utvořila příjemná parta kamarádů, kteří si nohejbal užívali. Nezapomenutelné jsou naše „výlety“ na Moravu a na Vysočinu, na to samozřejmě budeme vzpomínat s radostí všichni. Byl jsem rád, že jsem si mohl zahrát v jednom mužstvu s takovými osobnostmi nohejbalu, jako jsou Karel Bláha, Martin Čermák, Vlasta Kubín, Radek Ulmon ad. jsou to výborní nohejbalisté a hlavně kamarádi.
Citovat
#3 Radek Ulmon 2021-04-03 09:53
Nemohu jen, než souhlasit se Slamákem,výborná nohejbalová léta..Lubošovi za ty léta děkuji.Rád vzpomínám.díky :-)
Citovat
#2 Slamák 2021-04-02 13:14
Krásné sportovní roky.Dá se říct,že mé nejlepší.Výborná parta hráčů a lidí kolem nohejbalu.Pár legendárních diváckých hlášek zůstane dlouho v paměti.Krasná,vyrovnaná a vypjata série proti týmu Bělé byl zážitek pro všechny.
Citovat
#1 Tomáš 2021-03-28 11:03
Dnes pěkný rozhovor, sedl jak tazateli, tak respondentovi. Moc jsem si to užil. Mažoretky v Aši stály za to. Hezkej areál, klasická Bouda u hriště, snad navážou časem a znovuobnoví nohec v Aši.
Citovat

Top odkazy

odkaz_botas
odkaz_gala
odkaz_pokornysite
odkaz_anytrade

Logo ke stažení

ikonka_nohecmagazin_160

Vstup redaktoři