Covidová "jízda" pokračuje dál. Přibývají nemocní, hospitalizovaní, mrtví. S nimi i vládní, ministerské či jinými institucemi vyhlašované stavy a opatření. Kromě zdravotních fyzických problémů přichází další – psychické, ekonomické, sociální. Za takové situace je jasné, že hodně nohejbalistů řeší nebo bude brzy řešit jiné věci, než s jakou taktikou vyrukují na soupeře. Život je zkrátka boj.

Poslední, pátá část seriálu komentujícího výsledky 6. etapy analýzy stavu nohejbalového hnutí v ČR s tématem Základní otázky nohejbalu, se zabývá koncepčními dokumenty a pohledu nohejbalové základny na budoucnost nohejbalu. Své komentáře k této části připojili KAMIL KLENÍK - prezident UNIF a ČNS, VLASTIMIL STEHLÍK - člen VV ČNS a předseda KZR ČNS a ANTONÍN STEHLÍK - místopředseda KTR ČNS.

Sleduje-li dnes člověk jakékoli médium, doslova se na něj vyvalí hromada informací o koronavirové pandemii. Ne, nechci zpochybňovat nebezpečnost poměrně úderného viru, jen se chci jen bez emocí podívat na situaci a zamyslet, co dál může nastat. Mám totiž strach – ze strachu, resp. z jeho důsledků. Na konfrontaci názorů jsem si vzal tři ligové nohejbalisty, kteří kromě dresu zároveň oblékají bílý plášť. Jsou jimi JAN SÝKORA (Český Brod), ONDŘEJ VÍT (Žatec) a MATĚJ PRACHÁR (Šacung Benešov).

 

Po krátké odmlce se v publicistické sekci vracíme k seriálu, věnovanému výsledkům 6. etapy analýzy stavu nohejbalového hnutí v ČR s tématem Základní otázky nohejbalu. Čtvrtá část opouští tuzemské vody a je zaměřena na pohled české základny k mezinárodní hnutí a jeho soutěžím. Své komentáře k této části připojili KAMIL KLENÍK - prezident UNIF a ČNS a VLASTIMIL STEHLÍK - člen VV ČNS a předseda KZR ČNS.

Sezóna letních prázdninových jednorázových turnajů je v plném proudu a na dlouhodobé soutěže si zatím nikdo moc nevzpomene. Není ale na škodu se ohlédnout a pohovořit s aktéry letošní novinky – Českého poháru mužů, tedy soutěže, která je na nohejbalové poměry hrána revolučním systémem. Je jakousi  laboratoří, kde se testují některé změny soutěžní či pravidlové. Zatím má soutěž za sebou základní část. A jak se herní novinky líbí samotným hráčům?

„Je mi z toho opravdu smutno." „Místo toho, abychom se spojili a dokázali najít cestu jak z problému vybruslit, tak si jen házíme klacky pod nohy.“ „Návrh, který nemá nic společného s návrhem zdravě a rozumně uvažující skupiny lidí...“ Tyto a podobné komentáře lemovaly cestu vedoucí k prvnímu (ne)rozhodnutí o osudu letošních dlouhodobých soutěží. Atmosféra zhoustla a po prodělaném prvním kole koronavirové pandemie se vlastně jistá míra iracionality a frustrace na všech zúčastněných stranách daly očekávat.