Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29. 5. 1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. Tentokrát se zaměříme na další součást nohejbalového utkání či tréninku – na areály.

V minulém článku jsme se věnovali základní součásti nohejbalového měření sil, hřišti. Samotné hřiště sice stačí k zahrání, ale k uskutečnění soutěžního utkání je třeba dalšího nezbytného zařízení a vybavení. Namátkou šatny k převlečení, sprchy, WC, a to vesměs jak domácího i hostujícího družstva, ve vyšších soutěžích i rozhodčích. Také je třeba někde uskladnit herní potřeby a potřeby k údržbě hřiště, zajistit jeho kropení. Svůj standardizovaný servis očekávají i návštěvníci střetnutí, tedy divácký sektor se sedačkami, přístup na WC, občerstvení, případně i ochranu před povětrnostními vlivy. Ve vyšších soutěžích i komentovaný doprovod. U nejvyšších soutěží bývá také požadavek na kamerový přenos. Toto vše lze shrnout pod jednotný název areál.

Ve svých počátcích se nohejbal hrál všude tam, kde se dalo a na nějaký servis pro hráče natož diváky se nehledělo. Nohejbalem žily nejrůznější hliněné a pískové plácky na sportovištích, plovárnách, trampských osadách. Sem tam se někomu i poštěstilo zahrát si na pořádném povrchu tenisového nebo volejbalového hřiště. A že těch plácků a hřišť kdysi bylo… Pravdou je, že pokud se nám dostane do rukou historická letecká fotografie jakéhokoliv většího města, okamžitě je patrný jeden zásadní rozdíl. A to počet hřišť. Do zhruba 60. let minulého století bylo každé město protkáno množstvím hřišť – ať už těch soutěžních nebo rekreačních plácků.

Že to v počátcích organizovaného nohejbalu bylo se zázemím pro sportovce velmi spartánské, zmínila třeba smečařská legenda 60. - 80. let FRANTIŠEK TICHÁČEK (*1947). „S nohejbalem jsem jako osmiletý kluk začínal mezi starými pány na Číně, nouzové kolonii u vysočanských továren. Tam jsme bydleli. Protože se tam hrál hrozně surový fotbal a pořád se někdo pral, tak ho na Číně zakázali hrát. Vrhl jsem se na nohejbal, jiný sport tam nebyl. Hřiště jsme měli u bývalé hasičárny, povrch byl smíchaný z černé škváry s hlínou, po hře byli všichni hrozně špinaví. Lajny se na hřišti nejdříve dělaly klackem, žádnou lajnovačku jsme tenkrát neměli. Až když se tam začala hrát trampská liga, museli jsme ji pořídit. U hřiště nebyly žádné šatny, sprchy, vůbec nic. Ze země jen koukala hadice s kohoutkem, to muselo na opláchnutí hráčům stačit. Komu nestačilo, seběhl ze stráně a vykoupal se v říčce Rokytce.“

2021 50letCNS10 3Budovatelské úsilí socialistické společnosti ale bezejmenným pláckům a partám nepřálo. Nohejbalisté museli po svém oficiálním uznání na regionální úrovni i v 60. letech minulého století vstoupit do systému jednotné tělovýchovy, založit oddíly nohejbalu a přesunout se na areály tělovýchovných jednot (TJ). Ve víceoborových tělovýchovných jednotách už nějaká  hřiště většinou byla a vzhledem k dalším sportovním oddílům jednoty bylo k dispozici i další zázemí. Minimálně šatny, WC, sprchy. Nohejbal se tak i po této stránce stal plnohodnotnou protiváhou dalším sportovním odvětvím.

Se vznikem prvních organizovaných soutěží si jejich řídící orgány uvědomovaly, že samotné hřiště nedostačuje pro kvalitní sehrání soutěžního utkání. Proto do soutěžních předpisů zakomponovaly povinnost domácího družstva mít k dispozici šatny a sociální zařízení pro hostující družstvo a rozhodčí. Tato povinnost zůstala do dnešních dní (je však řešena v rozpisech soutěží), pouze byly doplněny požadavky na uzamykatelnost šaten a teplou vodu ve sprchách. V soutěžním řádu pak postupně přibyly požadavky na oddělené hráčské lavičky a prostor pro rozcvičení hostujícího družstva, který vesměs rozpis soutěže umisťuje na hrací plochu (družstvo má vymezen určitý čas před utkáním).

Pro vybrané tuzemské soutěže (ligové soutěže, mistrovství ČR) rozpisy určují další doplňující podmínky, např. povinnost ozvučení a moderování utkání, kapacitu diváckého sektoru, pořízení kamerového záznamu apod. Pochopitelně také nutnost disponovat náhradními vnitřními prostory pro případ nepříznivého počasí. Mezinárodní soutěže pak mají ještě přísnější podmínky, kladené na jejich pořadatele, včetně požadavků na umístění reklamních ploch partnerů a vhodná místa k televiznímu natáčení. U vybraných špičkových akcí typu mistrovství světa nebo Evropy, mistrovství ČR mužů, finále extraligy mužů, mají účastníci utkání i diváci kvalitní servis, zcela srovnatelný s tzv. velkými sporty.

Poslední dvě desetiletí je v nohejbale patrný pozitivní trend ve zušlechťování areálů, daný zejména využíváním městských, krajských či státních investičních nebo provozních dotací. Některé kluby mají k dispozici i vlastní halu nebo mohou využívat moderní městské haly či školní tělocvičny. Hráči tak kromě příjemných šaten mají možnost využít i zázemí pro regeneraci – bazén, saunu, vířivku, masáže atd. Moderní venkovní areály disponují i umělým osvětlením hřišť, které prodlužuje jejich využití zejména v jarních a podzimních měsících, kdy se den krátí.

2021 50letCNS10 guldaJedním z nejmodernějších současných nohejbalových stánků disponuje Městský nohejbalový klub Modřice. S ním i růstem areálu je úzce spojeno i jméno trenéra A družstva mužů a místopředsedy klubu PETRA GULDY (*1973).

Pane Guldo, jaké byly vaše nohejbalové začátky?

Od nejútlejšího věku mě rodiče vodili na brněnskou Riviéru, kde se kromě koupání hlavně sportovalo. A vzhledem k tomu, že mě kromě fotbalu a hokeje strašně bavil tenis a nohejbal, tak jsem jako dítě prošel všestrannou sportovní výchovou. Nejkrásnějším obdobím byly vždycky prázdniny. Ráno s dědou na ryby a potom celé dny na kurtech. Dospělí chlapi chodili v tehdejší době brzo z práce a já jsem se snažil na kurtu, aby mě mezi sebe vzali a mohl jsem s nimi soupeřit. Pamatuji si, jak mnou a mým bratrancem nejdřív pohrdali, ale můj tatínek k nim tehdy  pronesl památnou větu: Jednou je budete prosit, aby s vámi hráli. A měl pravdu.

V 90. letech jste přešel z Brna do Modřic. Jak tenkrát vypadal modřický areál?

V Modřicích parta nadšenců v roce 1986 sama zhotovila jeden kurt vedle sokolovny. Právě nedávno chlapi vzpomínali, že tam před 35 lety poprvé kopl bagr. Modřický nohejbal byl až do roku 2015 součástí místního Sokola. V roce 1995 byl vybudován spodní kurt, který většina zná z našeho působení v extralize. Poprvé jsme na něm hráli v roce 1996. Sokolovna byla maličká, takže modřické áčko v ní ani netrénovalo a v zimě se dlouhá léta hledala nějaká větší hala na trénování v okolí. Problémem jakéhokoliv budování byla vždycky blízkost železniční tratě, což je velmi složité.

Dnes už ale modřický klub disponuje moderním zázemím. Můžete nám přiblížit z čeho sestává?

Strašně dlouho se o tom diskutovalo a bojovalo se za novou halu v Modřicích. Město Modřice vyjednávalo se Sokolem, aby všechen majetek a pozemky byly převedeny právě pod něj. Povedlo se a v roce 2018 v srpnu začali bourací práce. 1. 2. 2020 se nová městská hala otevřela. Hala je víceúčelová. Rozměry jsou 47x25 metrů. Takže se dá sportovat buď na třech hřištích vedle sebe, nebo na jednom velkém hřišti. Povrchem je nejmodernější palubovka, certifikovaná mezinárodní basketbalovou federací FIBA. Dají se zde pořádat i různé kulturní akce jako třeba plesy, hody nebo koncerty. Součástí haly je malý bazén, posilovna, zrcadlový sál na tancování nebo jógu, ubytovací prostory hostelového typu a restaurace Sokec, která jako jediná zbyla ze staré zástavby a byla výrazně rekonstruována. Venku jsou tři antukové kurty, jedno víceúčelové hřiště pro veřejnost a hřiště s umělou trávou, na kterém vždy v zimních měsících vyroste nafukovací hala. Všechno je majetkem města Modřice. Takže my jako klub platíme pronájem za tréninkové jednotky a soutěžní akce. Jako místní spolek máme slevu.

2021 50letCNS10 5Co nabízíte hráčům v oblasti regenerace?

Vzhledem k tomu, že bazén a posilovnu provozují pronajímatelé, tak jsme se s nimi dohodli na ceně a hráči mohou využívat oboje v rámci regenerace. Bohužel k tomu kvůli pandemii covidu došlo zatím jen minimálně. Snad se všechno vrátí do normálu a hráči to budou moci naplno využívat.

Není vám líto, že vaše generace hráčů takové podmínky neměla?

Samozřejmě trochu ano. Ale na druhou stranu musím říct, že v Modřicích byla vždy snaha vytvářet hráčům co nejlepší podmínky. Všechno se však posouvá a nemá cenu se litovat.

Váží si vůbec mladí nohejbalisté podmínek, které dnes mají k dispozici?

To mě občas trápí. Dnes už je to tak, že jediné, co se po hráčích chce, je aby chodili na tréninky a zápasy a vlastně jen vykonávali sportovní činnost. Jsou hráči, kteří si toho váží, ale jsou i tací, kterým je to jedno a neváží si toho vůbec.

50 let… Co popřejete oslavenci?

Popřál bych celému nohejbalu, aby šel malými krůčky kupředu. Věřím, že prvním krokem je zvolení nového Výkonného výboru ČNS. Myslím si, že jsou v něm progresivní lidé, kterým by se mohlo povést náš krásný sport posunout výš.


Top odkazy

odkaz_botas
odkaz_gala
odkaz_pokornysite
odkaz_anytrade

Logo ke stažení

ikonka_nohecmagazin_160

Vstup redaktoři