Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29.5. 1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přineseme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které jej utvářely nebo dodnes utvářejí. První ohlédnutí přibližuje samotný vznik celorepublikového svazu.

Cesta k ustavení celorepublikového svazu a vytvoření jeho orgánů a soutěží byla obdobná jako u většiny sportů. Nejprve se nohejbal rozvíjel živelně. Prvním pokusem o organizaci nového sportu byla pravidla nohejbalu, která se objevila v letech 1940 a 1944. Ta se však týkala akcí turnajového charakteru. V roce 1953 se nohejbalisté dočkali první dlouhodobé soutěže družstev, tzv. Trampské ligy, do níž se v Praze zapojila družstva z trampsko-sportovních osad z okolí hlavního města. Stále se však jednalo o soutěž bez puncu některé ze státních nebo regionálních institucí. Přelom přišel až 30.10. 1961, kdy vznikl první oficiální řídící orgán nohejbalu – Komise nohejbalu při Městském výboru ČSTV Praha. Na podzim tedy nohejbalisté oslaví i toto kulaté výročí, 60 let organizovaného nohejbalu.

Poté vznikaly další okresní komise nohejbalu a už v roce 1968 byl z hnutí cítit silný zájem o vytvoření soutěží vyššího řádu a plnohodnotném uznání nohejbalu celorepublikovými orgány sportovní střešní organizace. Srpnové události, vpád sovětských vojsk do republiky, však tyto snahy odložily. Přesto byla v prosinci 1968 na Ústřední výbor Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV) podána žádost o ustavení ústřední nohejbalové sekce, jež však kvůli změnám ve sportovním uspořádání zatím nebyla vyslyšena.

O rok později se situace v republice stabilizovala a po federalizaci vznikly ze stávajícího celostátního ČSTV na čas dvě střešní tělovýchovné republikové organizace – Česká tělovýchovná organizace (ČTO) a její slovenský protějšek. Se změnou sportovní struktury na svazové uspořádání přišla i další aktivita nohejbalistů k ustavení celorepublikového svazu a vzniku republikových soutěží. Městský svaz nohejbalu Praha zorganizoval 30.8. 1969 jednání zástupců nohejbalových oblastí (okresních svazů a okresů bez ustanoveného svazu). Účastníky byli za ÚV ČTO Včeliš, za MV ČTO Mašínová, za české nohejbalové okresní svazy pak Klíma, Mačák, Hrnčíř, Ekrt, Charypar, Jelínek, Pták, Kobr, Kovanda, Svoboda, Kratochvíl, za slovenské Mazal a Fabián.

2021 50letCNS01 3Mezi účastníky byl i zástupce náchodského okresního svazu BORIS EKRT. „Nohejbal se v jednotlivých krajích a okresech hrál na slušné úrovni a my byli rádi, že se chystá něco většího. Hlavní impuls k rozvoji nohejbalu šel tehdy hlavně z pražského svazu, proto právě ten svolal schůzku jednotlivých oblastí. Byli jsme nažhaveni, že bude nohejbal uznán jako plnohodnotný sport. Úvod schůzky ale moc optimisticky nevyzněl, soudruh Včeliš nás upozornil, že ekonomická situace ČTO není příznivá, a proto ČTO nechce přijímat nové sporty. To neznělo moc povzbudivě. Naštěstí jsme se usnesli, že pokud dojde k uznání našeho svazu, pro rok 1970 nebudeme žádné prostředky po ČTO požadovat. Další, pro mě zajímavou informací, byla existence odlišných pravidel hry na jihu Čech. Dé doby jsem byl přesvědčen, že se všude hraje stejně. Díky organizaci prvního mistrovství republiky se pravidla musela sjednotit, a tak se Jihočeši museli přizpůsobit ostatním, kteří hráli na ta „pražská“. Každopádně nakonec jsme z jednání odcházeli spokojeni. Cítil jsem, že naše úsilí nebylo marné a šance, která se naskytla, bude využita. Věděli jsme, že jestli nohejbal nechce navěky patřit do škatulky rekreačních doplňkových sportů, pro další vývoj je třeba prosadit jeho plnohodnotné uznání na republikové úrovni,“ řekl.

Jedním z výsledků prvního pražského jednání byla organizace prvního mistrovství ČSSR - trojic mužů. V roce 1970 se 28. 3. znovu na půdě MSN Praha v Plzeňské ulici sešli zástupci okresních nohejbalových svazů, aby pokračovali v přípravných činnostech k ustavení republikového svazu. Byl zvolen přípravný výbor s úkolem svolat ustavující konferenci republikového svazu.

Ta se odehrála 29.5. 1971 v pražském hotelu Meteor v Hybernské ulici, členy této historické události se stali Kovanda, Pták, Kratochvíl, Charypar, Domorád, Fabián, Procházka, Mačák, Konvalina, Knížek, Koryčan, Janovský, Pšajdl, Slanina, Zapletal, Šoltéz, Strouhalová. Kromě plánu základních činností pro další období byl zvolen první svazový výbor a také jeho předsednictvo ve složení Josef Knížek (předseda), Ladislav Kratochvíl, Petr Mačák, Ladislav Domorád (STK), Václav Kovanda (trenéři a metodika), Vlastimil Procházka, Jindřich Konvalina (hospodaření a organizace), František Bártek (mládež), Zdeněk Vinklář, Miloš Fabián (politická výchova) a Pavel Charypar (kontrola a revize).

2021 50letCNS01 5U počátku snah o vznik celorepublikového svazu nohejbalu až po jejich úspěšné vyústění byl přítomen i LADISLAV KRATOCHVÍL (*1946), který i po pěti desetiletích (s určitou pauzou) zůstal svazovým barvám věrný.

Pane Kratochvíle, můžete nám přiblížit, jaká byla atmosféra provázející vznik republikového svazu?

Když si odmyslíme události roku 1968, byl následující rok pro sport poměrně příznivý. Okupace se sportu téměř nedotkla, tedy ani nohejbalu. Na organizaci soutěží okresních svazů se nic neprojevilo. Vše fungovalo tak, jak mělo, k tomu přibývala řada turnajů. Po federalizaci se měnila i sportovní struktura, vzniklo i několik střešních mládežnických organizací. Právě tady si brzy uvědomili, že sport je potřeba dostat pod jednotné vedení. Paradoxně se tak s přibývající „normalizací“ státu nohejbal přes masovost rozvíjel.

Můžete ve stručnosti přiblížit okolnosti vzniku svazu a klíčové okamžiky?

Po naší žádosti na ČSTV v roce 1968 jsme po rozdělení ČSTV byli odkázáni na ČTO. Zde se nám díky Vaškovi Kovandovi, který na ČTO učil a měl blízko k vedoucím pracovníkům této organizace, naskytla možnost ucházet se o ustavení republikového svazu a s tím spojené uznání nohejbalu jako plnohodnotného sportu. Kovanda začal sondovat možnosti. Naše úsilí jsme podpořili vznikem mistrovství ČSSR, chtěli jsme ukázat, že hrajeme v obou republikách. Při přípravě mistrovství ČSSR jsme spolupracovali se všemi existujícími okresními svazy i dalšími okresy, kde se nohejbal hrál, ale neměl své oficiální zastoupení. Na pražském městském svazu jsme v roce 1970 iniciovali schůzku, na které vznikl přípravný výbor nového svazu. Jeho členy se kromě mé osoby stali Václav Kovanda, Petr Mačák, Zdeněk Vinklář, Pavel Charypar, Vlastimil Hanzl a Ladislav Domorád. Tento výbor se podílel i na organizaci druhého mistrovství ČSSR trojic mužů v Piešťanech a na mistrovstvích ČSSR dvojic a trojic mužů v roce 1971.

Co tehdy bylo největší překážkou vašeho úsilí?

Byly dvě. Zaprvé na nás představitelé sportovních organizací stále koukali jako na sport rekreačně-masový, nikoliv jako na výkonnostní, natož vrcholový. Druhou překážkou pak bylo, že některým se nelíbil název našeho sportu. Dodnes pamatuji, že velkou autoritou ve sportu tehdy byl docent Král z vedení ČTO. Ten se postavil proti pojmenování nohejbal. Přijetí do sportovní rodiny podmiňoval přejmenováním. Nakonec nás zachránila masovost našeho sportu, v ČTO si uvědomili, že by tak rozšířenému sportu neměli házet klacky pod nohy. A nakonec naši žádost na ústředním výboru vyřídili kladně. Rozhodli o tom společně s dívčí kopanou, která také získala svůj samostatný svaz. S dívčí kopanou jsme pak měli společnou sekretářku, když jsme jako nový svaz dostali kancelář v budově YMCA na Poříčí.

A co naopak bylo klíčovým prvkem pro zdar vašich snah?

Určitě právě zmíněná masovost. Prokázali jsme, že nohejbal je rozšířen po celé republice. To byla naše nejvyšší karta při jednáních.

Když d2021 50letCNS01 4nes vzpomenete na ustavující konferenci, co vám nejvíce utkvělo v paměti?

Nevybavuji si žádný konkrétní zážitek, spíše skutečnost, že se nám po tříletém úsilí podařilo věc úspěšně dotáhnout. Byly to tři roky intenzivní práce. Na konferenci tak vzpomínám hlavně díky uspokojení, že se nám podařilo vytvořit a ze strany státu uznat plnohodnotný sport a dál ho rozvíjet.

I po půlstoletí vás nacházíme ve vysoké svazové funkci. Čemu vděčí nohejbalový svaz za vaši věrnost?

Nohejbal je sport mého srdce. Za tu dobu jsem jej poznal ze všech stránek - jako hráč i funkcionář. Vždycky mi vyhovoval tím, že je symbiózou kolektivního a individuálního pojetí. Navíc jako hráč jsem měl štěstí, že jsem se ocitl ve výborné partě pražské Solidarity. Ač dnes bydlím od Prahy tři sta kilometrů, dodnes se scházíme.

50 let… Co popřejete oslavenci?

Doba se mění. Přeji svazu a všem jeho členům, aby ti, kteří nohejbal hrají, z něj měli takovou radost, jako jsem měl já. A na funkcionářské úrovni bych českému nohejbalu přál, aby stále byl tahounem mezinárodního dění.


Top odkazy

odkaz_botas
odkaz_gala
odkaz_pokornysite
odkaz_anytrade

Logo ke stažení

ikonka_nohecmagazin_160

Vstup redaktoři